České pivo je ve světě věhlasným pojmem. Čím je tak unikátní a proč se podobné pivo nevyrábí jinde ve světě ? Seznamte se s hlavními důvody této výjimečnosti českého piva.

Česká republika – to je především Praha a pivo

Když cizinec dostane otázku, co si vybaví, když se řekne Česká republika, nejčastější odpovědí je Praha … a české pivo. Větší polovina obyvatel planety ani netuší, že nějaká Česká republika existuje. Stačí ale napovědět slovem Praha a cizinec se již velmi rychle zorientuje … a rychle dodává slovo „PIVO“. Tak jako vodka patří k Rusku, whisky ke Skotsku, víno k Francii, Česko je neoddělitelně většinou lidí na Zemi spojováno s pivem.

Bez ochutnávky českého piva se neobejde téměř žádná návštěva České republiky

Když prezident Václav Havel pozval na státní návštěvu České republiky prezidenta Ruské federace Borise Jelcina či prezidenta Spojených států Billa Clintona, musel protokol návštěvy zahrnovat návštěvu některé zcela běžné pražské restaurace spojenou s ochutnávkou českého piva. A to na přímou žádost pozvaných prezidentů, kteří se o možnost ochutnávky českého piva zajímali prakticky ještě dříve než o státnické záležitosti. Stejně tak se bez návštěvy českých hospůdek a minipivovarů neobejde téměř žádná návštěva České republiky běžnými turisty.

Potvrzeno – české pivo je nejlepší na světě

• Nejlepším pivem planety roku 2013 je podle prestižní britské soutěže World Beer Awards české pivo Primátor. Pivo vyhrálo nejen ve své kategorii, ale i nad ostatními téměř 600 pivy, která naslepo ochutnávala mezinárodní porota.

České pivo je zkrátka jedním z důvodů, proč je Česká republika a zejména Praha cílovým místem statisíců návštěvníků z celého světa. Proč tomu tak je a čím je české pivo tak unikátní ?

Čím je specifické české pivo ?

Historie českého piva je svázána s Plzní a prací bavorského sládka Josefa Grolla

Pojďme trochu do historie. V roce 1842 uvařil v Plzni bavorský sládek Josef Groll spodně kvašené pivo podle receptury, kterou znal z domácího vilshofenského pivovaru. Díky použitému výrobnímu postupu, ale především kvůli odlišným surovinám,které byly v Čechách k dispozici, bylo výsledkem pivo výtečné chuti a zlatavé barvy, jehož věhlas brzy přesáhl hranice města a později i Českých zemí.

Pivo bylo natolik odlišné od všech druhů piv, známých v tehdejší Evropě, že se stal název Pilsner (nebo Pils) synonymem pro všechna světlá spodně kvašená piva. Ačkoli se o napododobení senzorických vlastností typického českého piva pokoušely a pokoušejí stovky sládků a pivovarů po celém světě, nikdy se nikomu kromě českých pivovarů nepodařilo vyrobit nápoj, který by byl identický s pivem vyráběným českými sládky z českého chmele a moravského sladu. A to dokonce ani samotnému Josefu Grollovi, který se o to pokoušel v Bavorsku poté, co zdědil pivovar svého otce.

Světlé spodně kvašené pivo, které se dodnes v plzeňském pivovaru Prazdroj prodává pod názvem Pilsner Urquell, se stalo vzorem pro všechny české pivovary, které s využitím českých a moravských surovin a podle 170 let staré původní receptury vyráběly a dodnes vyrábějí nápoj, který je jako české pivo známým po celém světě a je pro český národ typickým produktem.

České suroviny – žatecký chmel, moravský slad, měkká voda, vědecké pěstování kvasničných kmenů

Základním kamenem českého piva jsou suroviny pro jeho výrobu. Ačkoli vše, z čeho se české pivo vyrábí, tj. voda, ječmen, chmel a pivovarské kvasnice, je k dispozici v mnoha zemích světa, nestačí tyto dispozice pro výrobu piva, které by chutnalo totožně s nápojem, vyráběným v Česku. Důvodem jsou specifické vlastnosti surovin, které jsou svázány právě s českým prostředím. Stovky let šlechtění obilovin a chmele, unikátní kmen pivovarských kvasinek, složení půdy, klimatické podmínky, chemické složení vody, ale také způsob pěstování, sklizně a přípravy surovin, to vše má zásadní vliv na jinde nenapodobitelné vlastnosti typického českého piva, tedy světlého ležáku plzeňského typu.

Unikátní technologie českých pivovarů

Kromě surovin má na výsledné senzorické vlastnosti piva (barva, chuť, říz, pěnivost, čirost, vůně) podstatný vliv také technologie výroby. Tuto lze rozdělit na výrobní zařízení (pivovar) a technologický postup výroby piva.

Specifika technologického postupu výroby českého piva

Za typicky české pivo je pokládán světlý ležák, vařený dekokční metodou na dva rmuty, a to z moravského světlého sladu, měkké vody a žateckého chmele. Dekokční způsob vaření piva znamená, že dílo (roztok vody a sladového šrotu) je rozděleno na dva díly, přičemž jeden díl (tzv.rmut) je postupně přiveden k varu a následně je smíchán se zbytkem díla. Při dvourmutovém způsobu vaření se totéž provede ještě jednou, již při vyšší cukrotvorné teplotě. Takto připravené dílo se pak scedí přes scezovací koláč z usazeného vyluhovaného sladového šrotu (tzv. sladové mláto), čímž se z díla stává sladina. Tato se vaří společně s chmelem při tzv.chmelovaru, čímž získává budoucí pivo charakteristickou hořkost a vůni, zároveň se sladina sterilizuje. Na konci chmelovaru se již polotovar nazývá mladina, tato je zbavená zbytků chmele při tzv. víření ve vířivé kádi. Mladina se pak zchladí na zákvasnou teplotu, okysličí a opouští varnu.

Pivo je následně spíláno do místnosti zvané spilka, kde v mělkých otevřených kvasných kádích probíhá spodní hlavní kvašení za činnosti kvasinek rodu Saccharomyces uvarum, a to po dobu obvykle 6-12 dní při teplotách  6 až 12 °C. Během hlavního kvašení prochází pivo několika fázemi, které se projevují ve vzhledu a barvě pěny na povrchu kvasícího piva. Tuto pěnu (tzv. deku) je potřeba v poslední fázi z piva sbírat, aby se nepropadla do piva, což by mělo za následek chuťovou degradaci piva tzv.parazitní hořkostí.

Neúplně prokvašení pivo se následně zbaví kvasinek a přečerpá do tzv. ležáckých tanků, kde při teplotě 1 až 3 °C zraje, přičemž probíhá dokvašování zbylými kvasinkami a sycení piva odpadním produktem kvašení oxidem uhličitým. Tímto pivo získává charakteristický říz a plnost. Zrání piva probíhá několik týdnů až měsíců (čím silnější pivo, tím déle zraje).

Po ukončení zrání se pivo stočí do tzv. přetlačných servisních tanků, uzpůsobených pro tlak až 3 bary. Během stáčení je možné pivo zbavit zbytkových kvasinek, a to buď filtrací, anebo filtrací a následnou pasterací, čímž se pivo tzv. stabilizuje. Ustane proces kvašení odstraněním živých kvasinek filtrací a usmrcením zbylých kvasinek pasterací.

Specifika výrobní technologie českého pivovaru

Z výše uvedeného postupu je při srovnání zřejmé, že výrobní postup českého piva je poměrně složitý a v některých bodech značně odlišný od postupu výroby většiny piv, které se vyrábějí jinde ve světě. Jednou z hlavních příčin, proč se české pivo liší od ostatních světových piv, je skutečnost, že zatímco ve světě se výrobní postup piva postupem času měnil, v českých zemích zůstává postup stále stejný – v mnoha českých pivovarech a minipivovarech se již 170 let vyrábí pivo striktně podle původní receptury sládka Josefa Grolla.

Aby bylo možné daný výrobní postup dodržet, musí mu být konstrukčně uzpůsobena konstrukce pivovaru. Výrobci se při konstrukci svého typu pivovaru drží určitého technologického schématu, který je optimalizovaný pro způsob výroby v dané zemi oblíbeného piva.  Zde je nutno říci, že má konstrukci svého pivovaru má každý světový výrobce poněkud jinou, kterou navíc v detailech pozměňuje zakázku od zakázky. Prakticky nelze na světě nalézt dva stejné pivovary, které by obsahovaly zcela identickou výrobní technologii.

Ve většině světových pivovarů se za posledních 170 let výrobní technologie neustále vyvíjela a modernizovala. A to od malých kosmetických úprav jednotlivých prvků, až po zcela zásadní změny technologických částí pivovaru. Mezi takové zásadní změny patří například náhrada otevřeného kvašení v otevřených kvasných kádích uzavřeným tlakovým kvašením v cylindrokónických tancích, zavedení technologie HGB (což není nic jiného než výroba různě silných piv zředěním jednoho silného piva vodou), stabilizace piva teplotní pasterací anebo třeba náhrada klasického scezování přes usazený sladový šrot scezovacími filtry a membránami. Mnoho pivovarů také přešlo od náročného dekokčnímu způsobu výroby pivní mladiny k jednoduššímu, energeticky a časově méně náročnému infůznímu způsoby přípravy mladiny.

Tyto všechny a mnoho jiných změn ve výrobní technologii jsou nazývány modernizací pivovaru, což sice zní velmi progresívně, ale ve skutečnosti tyto kroky sledují jeden hlavní cíl. Tím není bohužel chuťová kvalita piva a spokojenost spotřebitele, ale ekonomické úspory při výrobě či rekonstrukci pivovaru a především nákladové úspory ve výrobním procesu piva.

Bohužel, řada těchto modernizačních kroků (a dá se říci, že u těch zásadních změn je to většina) vede ve výsledku k degradaci senzorických vlastností výsledného nápoje. Zatímco spotřebitel si časem na změněnou chuť piva zvykne, ekonomická úspora pro výrobce zůstává a přináší mu zisk.

Výrobci piva si málokdy uvědomují, že tento trend je postupně připravuje o zákazníky a potažmo o budoucí zisky. Konzumenti jeden po druhém časem přecházejí na jiný nápoj, případně na lepší piva jiných značek. Stačí, aby zákazník, zvyklý na ošizené pivo jednou ochutnal pivo, vyráběné podle tradičních receptur, a často tak ze dne na den změní oblíbenou značku svého nápoje. Teprve až výrobce piva tuto skutečnost zaznamená, začne hledat cestu, jak se přiblížit tradiční chuti piva. Bohužel to bez dalších investic není obvykle možné, protože mnohé moderní pivovary nejsou pro tradiční způsob výroby piva konstruované a vyrobit v nich lepší pivo je díky používané technologii prakticky nemožné.

Některé české pivovary (neplatí to zdaleka o všech) mají oproti většině světových pivovarů jednu výhodu. V důsledku války a následně 40 let socialistického vlastnictví byly desítky pivovarů zakonzervovány v podobě, v jaké se nacházely před 2. světovou válkou. Centrálně řízený stát nepotřeboval na pivovarském trhu konkurenci a proto investoval do rozsáhlé modernizace jen několika velkých pivovarů, v nichž i tak většina sládků trvala na zachování tradičního způsoby výroby piva, přestože se to jevilo jako ekonomicky méně výhodné.

Paradoxně díky tomu byla v českých zemích udržována tradice navzdory stálým ekonomickým tlakům na zásadní modernizaci pivovarů. Velké pivovary se rozšiřovaly a modernizovaly po stránce automatizace, do vlastního výrobního postupu však bylo zasahováno minimálně. Po změně politických poměrů v roce 1989 jsou navíc postupně uváděny do života spící menší pivovary v dlouhé roky chátrajících budovách, kde noví majitelé pochopili hodnotu zachovaného původního vybavení a namísto jeho náhrady za levnější moderní pivovarské technologie investují do náročných rekonstrukcí s důrazem na zachování tradičních výrobních postupů a technologií. Proto se v řadě českých pivovarů můžeme setkat s rekonstruovaným vybavením, pamatujícím ještě dobu Rakousko-Uherska anebo první republiky. Výroba je samozřejmě již z velké části automatizována, ale výrobní postup typického českého piva je striktně dodržován.

Ačkoli je výroba českého piva tradičním způsobem náročnější a dražší než efektivní výroba zahrnující v současnosti běžné moderní technologie, ekonomicky se vyplatí. Díky výtečné chuti a nízké prodejní ceně se české pivo stalo národním nápojem, jeho spotřeba na obyvatele je v České republice nejvyšší na světě. Téměř každá česká vesnice má nejméně jednu hospodu a ve městech nabízejí pivo jako hlavní nápoj stovky hospůdek a restaurací. Pivo české výroby je také dobrým vývozním artiklem a v neposlední řadě jeho věhlas přitahuje do země statisíce turistů. Nižší zisk na jednom vyrobeném litru je pro výrobce českého piva bohatě vyvážen velkým prodávaným objemem nápoje.

České pivovary a minipivovary se exportují do celého světa

Úspěch českého pivovarnictví, založený na tradičním způsoby výroby piva, nezůstal nepovšimnut ani u zahraničních investorů. Nejen české pivo, ale také pivovary, schopné vyrábět pivo podle staletých českých receptur, se staly žádaným vývozním artiklem českého potravinářského strojírenství.

Pivovary typicky české konstrukce, vyrábějící z českých surovin a místní upravené vody pivo chutnající stejně jako v Praze, se v posledním desetiletí objevují v zemích Ruské federace, ve Vietnamu, v Japonsku, ve Skandinávii,  ve Velké Británii a v dalších zemích celého světa.

Ačkoli lze zařízení pro výrobu piva pořídit velmi levně především od asijských výrobců, kvůli odlišné konstrukci v nich nelze vyrábět pivo podle tradičních českých receptur.

Robustnost technologie českých pivovarů, kvalita použitých nerezových a měděných materiálů a zejména kvalita zpracování i použitých konstrukčních prvků je s asijskými výrobky nesrovnatelná.

Proto mají české pivovary a minipivovary ve světě velký prodejní úspěch, jehož základem je nejen dobrá pověst českého piva, ale také unikátní technické řešení, umožňující výrobu výtečného pěnivého nápoje bez kompromisů v chuťové kvalitě.

Čím se odlišuje typický český pivovar od většiny pivovarů zahraniční výroby ?

Mezi charakteristické vlastnosti pravého českého pivovaru či minipivovaru patří především tyto :

• Varna pivovaru konstrukčně umožňuje dekokční způsob výroby mladiny metodou vaření na dva až tři rmuty. V praxi to znamená takové propojení rmutovacího kotle a nádoby pro odkládání zbytku díla, které umožňuje opakované přečerpávání díla a rmutu oběma směry.
• Technologie a konstrukční provedení ohřevu varny musí umožňovat gradient nárůstu teploty díla a mladiny o 0,5 až 1  °C za minutu. Ohřívaný roztok nesmí v žádném případě překročit cílovou teplotu v důsledku nezregulované hystereze. Ohřev díla musí být rovnoměrný, teplosměnná plocha co největší a nesmí docházet k lokálnímu připékání pevných částic na dně varné nádoby.
• Konstrukce scezovací kádě a sběrače mladiny (který je u minipivovarů obvykle integrován do multifunkčního varného kotle) umožňuje v první fázi gravitační scezování díla přes scezovací koláč, vzniklý z usazených pevných částic díla (roztok vody a sladového šrotu). Ve druhé fázi pak musí umožňovat tzv. vyslazování horkou vodou.
• Během celého procesu scezování, trvajícího podle druhu vyráběného piva 1,5 až 4 hodiny,  nesmí teplota díla v jedné nádobě a sladiny ve druhé nádobě poklesnout pod stanovenou teplotní mez. K tomu musí být obě nádoby vybavené buďto kvalitní izolací, anebo musí být zajištěn mírný dohřev obou nádob.
• Po chmelovaru je potřeba zajistit separaci chmelového mláta od mladiny ve vířivé kádi.
• Systém chlazení mladiny s deskovým výměníkem musí zajistit ochlazení celého objemu mladiny ve vířivé kádi do 60 minut na zákvasnou teplotu cca 6 °C a její okysličení sterilizovaným stlačeným vzduchem.
• Hlavní kvašení piva musí probíhat zásadně v otevřených kvasných kádích v oddělené uzavřené místnosti zvané spilka, s možností individuální regulace teploty v každé kvasné kádi.
• Probíhá-li na spilce zároveň výroba více druhů piva za použití více kmenů pivovarských kvasinek, je nezbytně nutné zajistit oddělení jednotlivých kvasných kádí do samostatných kójí, aby bylo zamezeno možnosti vzájemné kontaminace pivovarskými kvasinkami různých kmenů.
• Konstrukce kvasných nádob a jejich umístění musí umožňovat sběr deky z mrtvých kvasnic z povrchu kvasící mladiny a čištění nádob bez nebezpečí kontaminace okolních kvasných nádob vymývanými nečistotami, mycími a sanitačními prostředky.
• Konstrukce ležáckých tanků musí umožnit jejich dokonalé automatické čištění a sanitaci, včetně občasné inspekce vnitřku nádob a v případě potřeby i obsluze bezpečného manuálního mechanického vyčištění.
• Všechny prvky pivovaru, přicházející do styku s pivem, jeho meziprodukty a sanitačními roztoky musí být nutně vyrobené z vysoce legované potravinářské nerezové oceli.
• Všechny svary musí být provedeny certifikovanými svařovacími materiály, určenými výhradně pro svařování potravinářské oceli, v ochranné atmosféře argonu.
• Výroba, obrábění a montáž nerezových částí pivovaru (tj. prakticky celý pivovar) musí být prováděna ve výrobních prostorách, v nichž se nesmí obrábět a montovat výrobky z jiných materiálů, než je právě nerezavějící potravinářská ocel. Tímto je zabráněno kontaminaci svarů mikročásticemi pocházejícími z obrábění například běžné oceli, což by po čase mělo za následek vznik korozívních ložisek ve svarech.

Levně vyrobený pivovar nepřináší provozovateli předpokládaný zisk

Jak je zřejmé, výroba piva českého typu je podmíněná řadou technologických a konstrukčních požadavků, kterým velká část v zahraničí vyráběných pivovarů v různé míře nevyhovuje.

Zejména u pivovarů a minipivovarů vyráběných v Asii je téměř pravidlem, že jsou vyráběny z nekvalitní nerezové oceli s nízkým stupněm legování, svary jsou kontaminovány ocelovým a jiným prachem, jednotlivé komponenty pivovaru nesplňují náročné požadavky na odolnost proti sanitačním roztokům. Výsledkem je pak brzký (i po 1 roce provozu) vznik korozívních ložisek především v místě svarů, ale i například uvnitř nádob a potrubních cest, které zásadním způsobem degradují vlastnosti vyráběného piva.

Pivovar, u něhož se objeví koroze vnitřních ploch, je prakticky nepoužitelný a jediným rozumným řešením je jeho odstavení a zakoupení pivovaru nového. Pro srovnání – životnost poctivě vyrobeného českého pivovaru z kvalitní potravinářské oceli evropského původu s dobře provedenými svary je až 50 let.

Velmi častým prohřeškem levných výrobců pivovarů je také nekvalitní řemeslné zpracování pivovarských komponentů, ať již jsou to komponenty vyrobené přímo výrobcem pivovaru, anebo součásti nakupované od levných subdodavatelů. Stalo se téměř pravidlem, že zákazník, který levně nakoupil pivovar od asijského výrobce, musí řadu věcí „dodělat doma“ ještě před spuštěním pivovaru anebo během jeho provozu. Týká se to především vzájemné návaznosti potrubních cest, převodovek, čerpadel, těsnosti spojů.

Setkáváme se bohužel i s tak zásadními nedostatky, kdy provozovatel asijského pivovaru musel zcela předělat podstatnou část konstrukce varny, protože v ní české pivo nebylo možné vůbec vyrobit – ačkoli asijský výrobce garantoval, že je varna vhodná pro dekokční způsob vaření, umožňovala pouze infúzní varný proces. Navíc se díky špatné konstrukci ohřevu varny neprohřívá dílo rovnoměrně, což vede na jedné straně k přepalování sladu a na straně druhé k nedostatečnému gradientu ohřevu a tedy velmi dlouhému varnému cyklu jedné várky piva. Špatně zvolený poměr výšky k průměru scezovací nádoby způsobuje příliš velkou výšku scezovacího koláče, díky čemuž probíhá scezování extrémně dlouho a dochází během něj k nežádoucímu zchlazení díla a sladiny.

Pro zákazníka, jehož jediným kritériem výběru dodavatele pivovaru je nízká cena, znamená volba extrémně levného výrobce bez výjimky jen řadu nepříjemných překvapení, nepředpokládaných dalších nákladů a omezení. Namísto plánované kontinuální výroby piva se potýká s neustálými výlukami provozu, kdy musí platit prostoje obsluhujícím pracovníkům, vynakládat další náklady na servis, opravy a konstrukční úpravy, přičemž v očích jeho odběratelů klesá kredit spolehlivého dodavatele piva. Řešit nastálé potíže reklamací u vzdáleného výrobce je buďto časově náročné, anebo i nemožné, pokud se nejedná o prokazatelnou závadu, ale spíše o vlastnost nakoupeného pivovaru.  Ve výsledku pak vede takový vývoj podniku ke ztrátě důvěry zákazníků, trvalému poklesu poptávky a v konečném důsledku často i k ekonomickému kolapsu celého podnikatelského projektu.

Ani kvalitně vyrobený pivovar nezaručuje výrobu českého piva

Problémy s výrobou piva českého typu se ale zdaleka nevyskytují jen u pivovarů z Asie. Jak již bylo řečeno, vývoj pivovarské technologie ve většině zemí v minulém i v tomto století vedl ke značným proměnám technologického procesu i vybavení pivovarů. V důsledku tohoto vývoje dnes většina světových výrobců vyrábí pivovary značně odlišně od českých výrobců, kteří se snaží udržet tradiční koncepci pivovaru již po 170 let.

Zákazník, který si zakoupí ve vysoké kvalitě vyrobený pivovar od renomovaného výrobce ze západní Evropy, vybavený moderní infúzní varnou a cylindrokónickými tanky, v něm může vyrábět velmi dobrá svrchně kvašená piva, ale český spodně kvašený světlý ležák v něm nevyrobí. Neumožní mu to konstrukční řešení řady prvků, od varny až po nemožnost sběru deky z mrtvých kvasinek z uzavřených kvasných tanků.

Jak tedy na pivo českého typu ?

Zákazník, který má zájem o vlastní výrobu piva českého typu, by se měl dopředu velmi podrobně informovat o technologii a konstrukčním řešení pořizovaného pivovaru. Jak je zřejmé, podmínek, které musí pivovar splňovat k tomu, aby v něm bylo možné vyrábět tradiční české pivo, je poměrně hodně. Ani náhodná volba českého výrobce pivovarů není zárukou, že dodaný pivovar bude splňovat všechny předpoklady pro výrobu českého světlého ležáku. Tlak na cenu ze strany zákazníků vede často i české výrobce k různým kompromisům, které pak mají za následek omezení provozovatele v jeho výrobních možnostech.

Spokojenost provozovatele s pivovarem začíná dialogem s výrobcem

Společnost Mobilní pivovary s.r.o., jako výrobce tradičních českých pivovarů, zásadně začíná každé jednání se zákazníkem podrobnou analýzou představ zákazníka o plánovaném výrobním sortimentu piva. Teprve na základě tohoto dialogu navrhneme zákazníkovi takové technologické a konstrukční řešení pivovaru či minipivovaru, které mu bez kompromisů umožní výrobu požadovaných druhů piv.

Pivovar s technologií výroby českého piva vítězí u zahraničních zákazníků

Nejčastějším zadáním zákazníků ze zahraničí je právě dodání pivovaru s technologií, umožňující výrobu tradičního českého světlého ležáku plzeňského typu. Pro tyto zákazníky projektujeme a vyrábíme pivovary konstrukčně řešené tak, aby i bez ohledu na geografické umístění byli v našem pivovaru schopní vyrábět pivo stejných chuťových vlastností, jako mají možnost ochutnat například v hospůdkách v Praze. Desítky takových českých minipivovarů a pivovarů jsou již provozovány v řadě zemí světa.

Má-li zákazník zájem o výrobu i jiných druhů piva, umíme vybavit pivovar příslušnou technologií, která umožní výrobu prakticky všech ve světě známých druhů pivních nápojů. Běžně tak vybavujeme dodávaný pivovar jak otevřenými kvasnými káděmi, tak i cylindrokónickými tanky. Naše restaurační pivovary BREWORX  a kontejnerové minipivovary MOBBEER si bez kompromisů poradí jak s výrobou piva dekokčním, tak i infúzním způsobem.

České pivo jako obchodní značka

Četné pokusy zahraničních pivovarů o napodobení chuti českého piva, parazitování na jeho dobrém jménu, jakož i snaha mnohých českých pivovarů vyrábět pod názvem ČESKÉ PIVO kdejaký nápoj, odchylující se chutí, složením, způsobem výroby, surovinami a dalšími vlastnostmi od tradičních receptur, vedly k zaevidování názvu ČESKÉ PIVO jako ochranné známky, chráněné legislativou Evropské Unie.

České pivo je chráněným zeměpisným označením Evropské unie, jehož účelem je zachovat dobré jméno a kvalitu piva vyráběného na území České republiky.
Chráněné zeměpisné označení (CHZO) České pivo bylo zapsáno Nařízením Rady (ES) č. 1014/2008, o zápisu určitých názvů do Rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení (České pivo (CHZO), Cebreiro (CHOP)).
Cílem zápisu do rejstříku je chránit tradici českého pivovarnictví, technologii výroby, kvalitu piva a předcházet vzniku napodobenin, které by se za české pivo mohly vydávat a zneužívat tak jeho jedinečných vlastností. Dále jde o to, aby nebyl za české pivo označován výrobek vyrobený v České republice netradičními metodami nebo vyrobený metodami tradičními, ale v zahraničí.
Charakteristické vlastnosti piva, které smí nést označení České pivo, stanovuje specifikace Českého piva zveřejněná v Úředním věstníku EU 2008/C-16/05. V ní je uvedeno, jakými technologickými postupy vzniká. Dále jsou specifikovány suroviny, které musí být k výrobě piva použity, jako jsou ječný slad, chmel, voda odpovídající kvality a druh používaných kvasinek, které zaručují technologii tzv. spodního kvašení. Součástí specifikace je také zeměpisná charakteristika místa, kde je možné české pivo vyprodukovat.

Citováno z Wikipedie

Poznámka autora : Zmiňuje-li se v tomto článku pojem „české pivo“, myslí tím autor pivo, vyrobené podle tradičních českých receptur výhradně z českých surovin (kromě vody), kdekoliv na světě. Nemyslí tím jen pivo, odpovídající definici pojmu „české pivo“ dle specifikace chráněného zeměpisného označení.